Přestože se půjčení peněz, fůry dřeva nebo sekačky na trávu zdá na první pohled jako úplně stejná forma vypůjčení, opak je v české legislativě pravdou. Abyste uzavřeli správnou smlouvu, je potřeba rozlišit výprosu, výpůjčku, zápůjčku.
Proč tento text?
Sousedské a rodinné půjčování je běžnou praxí – a většinou ho nemusíme jakkoliv formálně řešit. Někdy se však rozhodneme půjčit dražší věc, více materiálu za víc peněz, případně vyšší obnos. A pokud jsme si to neošetřili smlouvou, může docházet ke zbytečným sporům. Třeba když se během půjčení „podařilo“ věc poškodit, znehodnotit, když se nedaří splácení atd. Zkrátka, když jde o větší laskavost, měli bychom si ji ošetřit smlouvou. Jen pro klid duše a případné potíže (abychom na ně nedoplatili nakonec zase jen my...). Jenže která smlouva bude ta správná?
Exkurze do „občana“
Všechny druhy půjčování jsou v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) pojmenovány jako „přenechání věci k užití jinému“ a řešeny v části čtvrté, konkrétně ve druhém dílu hlavy druhé. Každý druh půjčení tu má jeden vlastní oddíl. A každý z nich má trošičku jinou definici i pravidla. V čem – to se hned dozvíte.
Od nájmu, licence a pachtu, které jsou v občanském zákoně řešeny ve stejné části, teď odhlédněme, v těchto případech totiž nejde o běžné půjčování v rodině či mezi známými. Zaměřme se tu jen na půjčování věcí, peněz, materiálu, plus na již zmíněné umožnění průjezdu či průchodu pozemkem.
Známí na pár dní potřebují váš zahradní traktor – smlouva bude o výpůjčce
Bezúplatné půjčení nezužitkovatelné věci na předem omezenou dobu, to je stručná definice výpůjčky. Věnují se jí §2193 až 2200. Přesné znění je následující: „Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání“.
Zákon tedy předpokládá, že půjčitel (ten, kdo půjčuje) a vypůjčitel (ten, kdo si vypůjčuje) se spolu dohodnou na způsobu užívání vypůjčené věci. Pokud k takové dohodě nedojde, musí vypůjčitel s věcí nakládat způsobem přiměřeným její povaze. V tomto případě s ní bude sekat trávu, případně tahat vozík s posekanou trávou nebo vykonávat jiné práce – podle toho, jaké vybavení u vašeho zahradního traktoru je. Pokud vypůjčitel poškodí věc nepřiměřeným používáním, náklady na opravu hradí on.
Důležité je půjčení nezuživatelné věci. Proč? Protože ta samá věc, kterou půjčujete, vám bude i vrácena, vypůjčitel ji nespotřebuje, jen použije. Ve smlouvě je potřeba mít datum výpůjčky a popis vypůjčené věci, identifikaci půjčitele a vypůjčitele, jejich souhlasné podpisy, případně záznam o stavu vypůjčované věci, záznam o seznámení s jejím používáním, uveden ještě může být závazek k vrácení věci, jakmile ji majitel nutně potřebuje.
Vše ostatní je řešeno v samotném zákoně, který dává jasná práva a povinnosti obou stranám vztahu, takže smlouva samotná nijak složitá být nemusí. Práva a povinnosti výpůjčky jsou nastaveny následovně:
- vypůjčitel nesmí bez souhlasu majitele vypůjčit věc další osobě,
- trvání výpůjčky lze sjednat – pokud se nesjedná, musí vypůjčitel věc použít bezodkladně, aby ji mohl co nejdříve vrátit
- s vrácením věci musí majitel souhlasit (aby byl přítomen vrácení a na něj připraven, například aby traktorek nezůstal moknout půl dne venku)
- věc musí být vypůjčena ve stavu způsobilém k užívání – zde za ni ručí majitel. Pokud vznikne vypůjčiteli škoda důsledkem špatného stavu vypůjčené věci, hradí ji majitel (půjčitel).
- vypůjčitel musí dostat návod k použití, nebo ho majitel věci musí zaškolit (jestliže vypůjčitel nepoužíval podobnou věc již dříve). Jestliže majitel poučení neprovede, je povinen vypůjčiteli uhradit případnou škodu způsobenou neznalostí
- majitel si nemůže vymáhat předčasné vrácení věci – pokud bylo stanoveno datum vrácení. Z tohoto tvrzení existují ale dvě výjimky:
- první výjimka: věc je evidentně vypůjčitelem používána nesprávně
- druhá výjimka: majitel náhle nutně svou věc potřebuje a ve smlouvě byla sjednána možnost okamžitého vrácení věci v případě její nutné potřeby
- vypůjčitel musí sám platit náklady spojené s užíváním věci, například pohonné hmoty.
- pokud však věc potřebuje mimořádný náklad (například servis), hradí jej majitel. Jestliže věc do servisu dával vypůjčitel, musí si o částku na úhradu servisu říct „do tří měsíců od vrácení věci, jinak je soud nepřizná“. Vše samozřejmě podloží doklady ze servisu.
Přátelé se stěhují do nového – a hodila by se jim na dobu neurčitou vaše mikrovlnka, kterou teď stejně nepoužíváte – toto bude výprosa
Stejně tak bude výprosou i situace, kdy sousedovi umožníte průchod skrze váš pozemek (dáte mu klíče od branek), neb mu to ušetří spoustu kroků, když půjde na vlak. Výprosa je druh půjčení věci k užívání, které je bezplatné, na předem neomezenou dobu a také a také bez omezení účelu využití této věci.
Možná vám slovo výprosa přijde zvláštní – ale jeho význam jistě ne – řeší se jím totiž většina rodinných a sousedských výpomocí. Jen jste možná netušili, že jí česká legislativa říká právě takto. V občanském zákoníku najdete výprosu upravenu v § 2189 – 2192, stranami vztahu tu jsou půjčitel a výprosník. Práva a povinnosti jsou u výprosy následující:
- vrácení přenechané věci si může půjčitel vyžádat naprosto kdykoliv (doba výprosy totiž není předem stanovena, jinak by to byla výpůjčka)
- k vrácení však nesmí dojít v době, kdy by to způsobilo půjčiteli obtíže a kdy s ním nesouhlasí
- Případnou škodu na věci hradí výprosník majiteli (půjčiteli), ale jen za předpokladu, že se podaří prokázat, byla využívána nepřiměřeným způsobem
- jakmile výprosník věc ztratí, musí ji nahradit
- když ztracenou věc zase najde, vrátí ji majiteli zpět. A vyžádá si zpět původní náhradu, kterou majiteli už zaplatil
- pokud byla věc půjčena ještě někomu dalšímu, ale bez souhlasu majitele, pak se škoda hradí jen v případě, že by k poškození věci došlo i jinak (typicky opotřebení).
Švagr by potřeboval pár tisíc na tři měsíce, případně zimní gumy (teď hned) s tím, že vám později koupí nové, neb vaše současné ještě slouží – zde sepište smlouvu o zápůjčce
Jakmile se půjčují peníze nebo jiná zužitkovatelná (zastupitelná) věc, posouváme k zápůjčce. Dodejme, že zastupitelná věc je taková, která se použitím spotřebuje, a tak se musí vrátit věc jiná/nová. Zákon definuje zápůjčku takto: „zapůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti, a po čase vrátil věc stejného druhu“.
Stranami vztahu jsou tedy zapůjčitel (majitel) a vydlužitel, všechny náležitosti zápůjčky najdete v § 2390 až 2394. Jestli se za zápůjčku bude platit nebo nebude, to nechává občanský zákoník na rozhodnutí jednotlivce.
Zopakujme, že výpůjčka a výprosa jsou vždy zdarma (tzv. bezúplatné).
Doba trvání zápůjčky může být předem sjednána. Pokud je na dobu neurčitou, dohodnou se obě strany na délce výpovědní lhůty. I zde je stanoveno několik práv a povinností, způsobů řešení případných škod a jiných komplikací. Se zápůjčkou se to tedy má následovně:
- jakmile se vrací věc stejného druhu, nezáleží na tom, jestli mezitím zdražila či zlevnila. Vrátit se musí stejné množství a kvalita (stejná užitná hodnota)
- lze ale stanovit platbu za zápůjčku v podobě navýšení vraceného množství zapůjčené věci nebo vrácení věci ve vyšší kvalitě – cosi jako úrok nebo poplatek
- souhlas majitele věci s jejím vrácením vyžadován není – a jestliže nebyla stanovena žádná úplata za zápůjčku a ani úrok, může k vrácení dojít kdykoliv
Zápůjčky peněz se týká ještě speciální úprava:
- zápůjčka peněz se vždy vrací v měně místa plnění. Jestliže se bude jednat o jinou měnu, než byla zapůjčena, musí být vrácena stejná hodnota
- v případě vracení ve splátkách dovoluje zákon odstoupení od smlouvy. A to v případě, kdy vydlužitel je v prodlení alespoň se třemi splátkami, nebo se splátkou jedinou, ale po dobu delší než tři měsíce. Při odstoupení lze vyžadovat splacení celého dluhu i s úroky. Toto ustanovení se smí týkat i věcné zápůjčky
- úroky lze ujednat také k peněžité zápůjčce a zápůjčce cenných papírů.
Peníze formou zápůjčky poskytuje často ten, kdo se půjčováním neživí – typicky půjčka mezi příbuznými, mezi přáteli. Často se setkáme i s pojmem „peněžitá zápůjčka“.
Ale zápůjčku najdeme i u P2P půjček – ovšem jen tam, kde jde opravdu o půjčku od soukromé osoby jiné soukromé osobě, bez prostředníka, který by peníze „přeposílal“. V tomto je ohromný rozdíl například mezi platformou Bankerat, a dalšími P2P platformami, jako jsou Zonky, Mintos nebo Bondster (například). Tomuto rozdílu bychom se ostatně mohli věnovat v některém z dalších textů. Investice do půjček docela frčí, tak ať víme, na čem u které platformy jsme...
V podnikání máte přebytečné peníze – a půjčíte je kamarádovi do jeho firmy, za úrok – tady už to bude úvěr (ale nikoli spotřebitelský)
Jakmile se posuneme do podnikatelské nebo profi úrovně, bavíme se o úvěru. Ten se dá rozdělit do dvou základních kategorií, a to je úvěr podnikatelský a úvěr spotřebitelský. Rozdíl mezi nimi už jsem popisovala, najdete jej v textech Proč se zajímat o název půjčky nebo Než podepíšete smlouvu o půjčce..., případně v textu Je to půjčka, zápůjčka, nebo úvěr?.
Co si odnést?
Výprosa, výpůjčka a zápůjčka se od sebe sice jen trochu, ale odlišují. Mají jiné výchozí podmínky a jiná pravidla fungování. Přitom jde o tu nejčastější formu půjčování, kterou pravidelně realizujeme. Ošetření smlouvou má smysl samozřejmě jen tehdy, když jde o půjčení věci nákladné, případně někomu, kde si nejste jistí správným zacházením apod. Když protistrana vztahu uvidí, že chcete smlouvu a navíc se vyznáte v pojmech, jistě bude k „akci“ přistupovat s větším respektem.